Petra ve skupině opět nespolupracovala.
Hančin otec mi řekl, že se Hanka vůbec nic ve škole nenaučila.
Už zase jsem se připravovala celý večer.
Martinovo chování je pořád stejné, v hodinách vykřikuje, a když ho nevyvolám, lehne si a křičí.
Se stejnými nebo podobnými situacemi se ve své praxi potkal snad každý učitel a každá učitelka. Existují strategie, jak na ně reagovat, „správně“ je vyřešit anebo jim dokonce předejít? Jedna z možných cest, jak problémové situace nejen řešit, ale podívat se na ně z jiné perspektivy, je Wanda – skupinová reflektivní metoda, která pomáhá pojmenovat a popsat problematické situace a společně nalézt efektivní řešení, která jsou přenositelná do vlastní praxe. K tomu využívá supervizní a koučovací techniky, ale od obou technik se také v některých aspektech odlišuje. Wanda vznikla v Belgii, kde ji pedagogické i jiné profesní týmy s úspěchem používají k reflexi už přes 10 let. Název Wanda pochází z vlámštiny. Znamená Waarderen (oceňovat), Analyse (analyzovat), Daden (konat).
Jak Wanda probíhá
Účastníci se setkávají pravidelně jednou za měsíc ve stejné skupině v počtu 8 až 12, skupina absolvuje zpravidla šest až osm setkání za rok. Každé setkání trvá 2,5 hodiny a má stejnou strukturu. Wanda je založena na spolupráci všech členů skupiny, probíhá v bezpečném prostředí se společně definovanými pravidly („Co je na Wandě, zůstává na Wandě“, „Nikoho a nic nehodnotím – ani sám sebe“, „Nemusím mluvit“ apod.).
Wanda je moderovaná jedním nebo dvěma facilitátory, kteří provázejí skupinu celým setkáním. Facilitátoři mají pedagogické nebo psychologické vzdělání a absolvovali akreditovaný odborný výcvik, vedený kvalifikovanými lektory SbS ČR. Dokážou vést a monitorovat skupinu a flexibilně reagovat na její potřeby. Vytváří a posilují bezpečné prostředí na setkáních.
Co se na Wandě nejčastěji řeší
- Argumentace nových metod a postupů rodičům
- Komunikace s rodiči a kolegy
- Respektování školních pravidel
- Kázeň žáků, rušivé chování
- Šikana, kyberšikana
- Hodnocení
- Motivace žáků
- Spolupráce asistenta pedagoga a učitelů
- Začlenění žáků s OMJ nebo žáků s překážkami v učení
1.Ohlédnutí
Reflexe předchozího případu – na začátku setkání reflektuje autor případu, který se řešil na minulé Wandě, aktuální situaci. Hovoří o tom, jak se případ vyvíjel, co se mu osvědčilo a co mu pomohlo, jaké rady/návrhy použil.
2. Výběr případu
„Případ“ přinášejí na setkání členové skupiny – musí být aktuální, naléhavý a vycházet z konkrétní pedagogické situace. Jeho řešení zajímá celou skupinu a je přenositelné do vlastní praxe.
3. Kladení otázek
Přispěvatel – autor vybraného případu popisuje problémovou situaci. Ostatní kladou průzkumné otázky (kdo, kde, co, kdy, jak), které pomáhají lépe situaci pochopit. Nepronáší se žádný výklad, soudy, rozhodnutí, interpretace ani rady. Tato fáze je zakončena formulací tzv. „učící se otázky“ (positive learning question), na kterou bude se skupinou během setkání hledat odpověď. Otázka směřuje k pozitivní změně postoje přispěvatele.
4. Různé pohledy
Účastníci nahlížejí případ z různých perspektiv, „brýlemi“ osob zapojených do případu. Přemýšlejí, co si tyto osoby myslí, co cítí, co chtějí a co potřebují, čeho se obávají. Jak může situaci vidět kolegyně, učitel, žák, vedení, spolužáci, rodiče, ale i autor – přispěvatel. V této fázi se používá různá forma vizualizace (karty Dixit, figurky, kostky, brýle, boty aj.). Přispěvatel – autor vybraného případu zkouší v této fázi přeformulovat učící se otázku.
5. Návrhy, nápady, rady
V poslední fázi navrhují účastníci možná řešení případu, nové cesty, jak pokračovat se situací, formulují doporučení a postupy pro autora případu, pro pedagogický tým, celou školu… Nejde o to najít „to jediné“ správné řešení, ale o nabídku funkčních postupů, které autor může použít.
Jestli vás zajímá, jak vypadá takový „případ“, nabízíme příběh Lukáše (jméno i okolnosti byly pozměněny).
Lukáš má od přechodu na 2. stupeň neustálé výchovné problémy, a to zejména o přestávkách. Ruší ostatní hlasitým sdělováním zážitků, a pokud mu nevěnují pozornost, shazuje ostatním věci z lavic nebo pobíhá po třídě jako „splašený kůň“ (komentář spolužačky). O velké přestávce, kdy jsou žáci školy povinni se procházet po chodbách, běhá, pokřikuje, vráží do ostatních a přechází bez dovolení mezi patry. Ve třídě, kam Lukáš chodí, se řešilo téma šikany s Lukášem jako agresorem. Vedení školy nařídilo, že Lukáš bude o přestávce sedět na židli před třídou. V případě, že by se jeho chování nezlepšilo, bude přesunutý na židli před sborovnu.
Petr, třídní učitel Lukáše, který přináší „případ“ na setkání Wanda, s tímto opatřením nesouhlasí a klade si otázku, jak přimět vedení, aby přemýšlelo o efektivitě tohoto trestu. V této fázi se ostatní účastníci Wandy doptávají a upřesňují si celou situaci, podstatné je, že neposuzují ani nekomentují jednání žádného aktéra příběhu. Petr postupně svou otázku upřesňuje, přeformuluje k výsledné „Co mohu udělat proto, abychom se o přestávce všichni (žáci, Petr, Lukáš) cítili dobře? Co mohu navrhnout vedení školy?“. Pomocí vizualizace (v tomto případě LEGO figurek) pak všichni zkouší „případ“ nazírat z různých perspektiv – jak ho mohou vidět Lukášovi spolužáci, ředitel školy, sám Lukáš.
V závěru účastníci přinášejí různé návrhy a doporučení, ze kterých si Petr vybírá ty, které mu připadají funkční a efektivní. Petr v této chvíli samozřejmě neví, jestli se mu podaří situaci změnit, ale dokáže svůj problém formulovat a popsat, podívat se na něj z jiné perspektivy a navrhnout efektivnější výchovná opatření. Díky solidaritě a podpoře ostatních si uvědomil, že není na problémy sám a že se může vydat na cestu, na které bude jeho třída „bez poražených.“
ŠEST DOBRÝCH DŮVODŮ, PROČ ZAČÍT S WANDOU
|
|
|
|
|
|
Pokud se chcete o metodě Wanda dovědět více nebo si ji objednat, kontaktujte koordinátorku Wandy. Wanda jako skupinová reflektivní metoda je vhodná nejen pro školní týmy, ale i pro další profesní skupiny. Koordinátorka Wandy Lucie Maršálková, lucie.marsalkova@sbscr.cz, 604 302 385
Nezisková organizace Step by Step ČR, která v ČR zodpovídá za rozvoj vzdělávacího program Začít spolu a zavádí další inovace do českých škol. Vzdělávací program Začít spolu nabízí prostor, ve kterém se děti učí samostatně myslet, kde chyba je přirozenou součástí procesu učení stejně jako zodpovědnost za sebe sama a svoji práci.
