Zeptal jsem se umělé inteligence ChatGPT na to, zda může mít digitalizace pozitivní vliv na náš wellbeing. A dostal jsem odpověď: „Ano, digitalizace může posílit náš wellbeing.
Prostřednictvím aplikací můžeme meditovat, relaxovat nebo cvičit jógu. Můžeme komunikovat s lidmi z celého světa. Můžeme sledovat své zdraví a životní styl. Máme přístup k informacím a vzdělávacím zdrojům, můžeme se zdokonalovat v nových dovednostech. Díky digitalizaci můžeme pracovat efektivněji a lépe si organizovat svůj čas. Nicméně je důležité zdůraznit, že digitální technologie by neměly nahrazovat sociální interakce a vztahy, které jsou pro wellbeing klíčové.“
ChatGPT vtrhl do našich životů jako parní stroj, který ovládl 19. století. Tenhle prima systém, nebo chcete-li chatbot, se strašně rychle učí a umí toho napsat, respektive sestavit, skutečně spoustu, od poezie či divadelní hry přes odborné a obchodní texty až po strategické dokumenty.
Jak to tak s novinkami bývá, setkal se ihned jak s velkým nadšením, tak i zásadním odmítnutím. Zejména v konzervativní oblasti, jako je vzdělávání a školství působí nemalé obavy a skepsi, ne-li paniku. Žáci a studenti přestanou psát, myslet, učit se, navíc budou podvádět při testech a vše za ně vymyslí nějaký stroj. Aniž se ChatGPT pořádně vyklubal, již dostává nálepku zlého vzdělávacího sluhy, který ještě více otupí naši mladou generaci. Známe již nemálo případů, kdy školy tento nástroj zakazují či alespoň jeho využití omezují.
Podobný apriori negativní a restriktivní přístup k ChatGPT, ale i umělé inteligenci (AI) či digitalizaci vůbec je zásadní nepochopení toho, kam se školství bude v následujících dekádách ubírat. Nebude existovat žádné školství bez digitálních nástrojů, stejně jako nebude existovat bez lidí, tedy bez učitelů a všech dalších klíčových aktérů.
Ano, mnohé učebnice, testy a systémy či formy vzdělávání založené na výkonnostním memorování dat budou v horizontu několika let zcela irelevantní a pro studenty neužitečné. Ano, digitální nástroje ve školách přinesou velké výzvy, například v otázce, jak pomoci učitelům s nimi efektivně pracovat a jak je v této oblasti adekvátně a systematicky vzdělávat. Obecně ale přinesou mnoho pozitivního, pokud je pojmeme se vší celistvosti ve smyslu všech složek digitálního wellbeingu ve vzdělávání, jak jej pregnantně nastínil Bořivoj Brdička v textu pro naši pracovní skupinu.
(Bořivoj Brdička: Digitální kompetence pro wellbeing)
Podle nedávných výzkumů se do roku 2030 díky technologiím promění více než miliarda pracovních míst. Nezaniknou, jen vznikne obrovská poptávka po lidech s relevantními dovednostmi, jako jsou kreativita, komunikace, kritické myšlení, práce s daty, přizpůsobivost, učenlivost apod.
Školy na to budou muset reagovat a přistoupit k vlastní hluboké transformaci z institucí vzdělanosti, na instituce celostního vzdělávání, které budou založené na vybalancované kombinaci výuky znalostí, dovedností a postojů ve smyslu rozvoje charakteru a odpovědnosti. Strategicky tuto transformaci musí řídit stát, ale ten je, a nikoliv pouze ten náš, v kontextu měnícího se, digitálního světa, žalostně pomalý. Než se komise rozhodnou, zda se láčkovci budou učit v šesté nebo sedmé třídě a kolik Přemyslovců mají čtvrťáci znát, budou si děti ve virtuální realitě povídat s virtuálními Přemyslovci, jaký byl jejich život ve středověku.
Mgr. Tomáš Vokáč, Ph.D.
člen pracovní skupiny Wellbeing v Partnerství pro vzdělávání 2030+
výkonný ředitel Mezinárodní ceny vévody z Edinburghu (DofE) v České republice
